Zelenina listová dobré zdraví zachová!

Dneska koukneme do zeleného (tedy převážně zeleného) listoví. Jistě již od útlého mládí každý z nás baští zelený hlávkový salát na nejrůznější způsob, a kdo z nás by neznal Pepka námořníka, který po elegantním polknutí obsahu špenátové konzervy nabyl rozměrů přímo kulturistických.  Proč jej tedy nenabídnout našim čtvernohým spolubydlícím, že? Znovu samozřejmě narážíme na fakt, že pes coby šelma má přece jen jinak fungující trávení, a tudíž mu asi stěží bude dělat dobře miska plná zelených listů, ale všechno má řešení. U listů platí sekat, sekat, sekat, ještě lépe mixovat a pokud možno před touto destruktivní činností ještě spařit. Takže čímže si to můžete hezky zaneřádit mixer?

Nedá mi, abych hned na první místo nezařadila špenát. Úžasná to záležitost, kterou velká část dětí a mládeže považuje za něco jako zbraň hromadného ničení. Jejich chyba. Přes veškeré pověsti špenát není nijak přemrštěně bohatý na železo (to je tak, když se vědecký pracovník upíše v desetinné čárce a dalších X odborníků to bohapustě opíše). Ale vzhledem k jeho vysokému obsahu v mase to psím strávníkům bude nejspíš jedno. Je dobrým zdrojem vitaminů C a K, draslíku, beta-karotenu, luteinu (a karotenoidů obecně). Účinně funguje jako antioxidant, pomáhá udržet oči v dobré kondici i ve vyšším věku, je antianemický a domluví línému střevu, pokud se dostaví zácpa. U lidí byl prokázán pozitivní vliv obsažených fytohormonů na vývoj svalstva (takže svalovci by si měli dávat hovězí steak se špenátem), ale jak to bude u hafanů, to vážně netuším.

O tom, že salát (ať již hlávkový, ledový, listový či římský) obsahuje spoustu  dobrých věcí, jistě nikdo nepochybuje. beta-karoten, vitamin K a C, kyselina listová, mangan, chrom, jod a zinek. Obsah kyseliny šťavelové může ve větším množství přispět ke vzniku ledvinových kamenů, ale silně pochybuji, že by někdo podával salát v takovém množství, aby našemu miláčkovi vytvořil kamenolom v močových cestách. Na druhou stranu má příznivý vliv na trávení. Každopádně nejvyšší obsah všeho dobrého, co nabízí, je ve vnějších listech, nikoliv v tzv. srdíčku, o nějž se doma svorně pereme, protože všem nejvíc chutná. A pokud pro salát půjdete na zahrádku, tak až později, protože po ránu má nejvyšší obsah tolik obávaných dusičnanů.

Polníček (kozlíček polní) – skvělá věc s podobnou skladbou obsažených vitaminů a prvků jako salát, ale ve vyšší hodnotě. Obzvláště obsah vitaminu C (40–58mg ve 100g) je daleko vyšší než např. v citronu. Mimochodem – je skvělý na nervy, takže až budete šílet před zkouškami, že pes překusuje aport, neobíhá plenty nebo špatně nabíhá do slalomu, dejte si oba protekční dávku. Nelze také nechat bez povšimnutí obsah rutinu (najdeme jej také v čekance), který je účinným antioxidantem a antikarcinogenem.

Mangold je dalším méně známým zástupcem v téhle skupině (tedy u nás, u středozemního moře bez pardonu vládne). Byť je to blízký příbuzný řepy, konzumuje se z něho výhradně nadzemní část. Pokud chcete použít postarší rostlinku, počítejte s tím, že její nahořklá chuť může strávníky (bez ohledu na počet končetin) poněkud odradit, takže raději před podáváním povařit (2–3 minutky, vkládat do horké vody a nepřikrývat). K čemuže vlastně tahle rostlinka? Oplývá množstvím vitaminů A, K, E a C, zinku, vápník, hořčík a díky obsahu specifických flavonoidů má schopnost regulovat hladinu krevního cukru, což je skvělé, je-li váš pes diabetik. Účinný antioxidant, podporuje trávení a má veskrze pozitivní vliv na játra. Přispívá také ke správnému vývoji kostí, pomoci může i při artritidě. Ale jak už to tak bývá, nic není jen skvělé – nezanedbatelný obsah výše zmiňované kyseliny šťavelové nás nabádá, abychom jej dávkovali s rozumem.

Řeřicha zahradní může nejen příjemně ozdobit váš byt. Ale i jídelníček a psí misku. Je ceněna hlavně pro obsah vitaminu C (asi 30 mg ve 100 g, ale uvádí se až 69 mg), B, K, karoten, železo, vápník, jod a kyselina listová. Má příznivý vliv na krvetvorbu, patří mezi účinné antioxidanty i antikarcinogeny, uplatní se i při nemocech štítné žlázy, problémech s látkovou výměnou a žlučníkem (Vánoce za dveřmi, mohlo by se hodit). V Indii se používá jako prevence poporodních problémů (u lidí, samozřejmě). Velkou překážkou v zařazení do psího jídelníčku může být velmi výrazné aroma a chuť, která připomíná ředkev. Málokterý pes ocení baštu, která štípe do jazyku. Obdobná je i řeřicha potoční (potočnice lékařská), oblíbená to zelenina Napoleona Bonaparte. U nás je chráněna, takže prosím neorvávat ve volné přírodě. Polívčičku si přihřeje i roketa setá (rukolakterá ), má velkou výhodu, že je mrazuvzdorná, takže ji můžete mít čerstvou na zahrádce klidně i na Silvestra. Jinak ji vlastnostmi připojme k řeřichám.

 

Ve výčtu nesmíme zapomenout na pampelišku lékařskou (no nedivte se, poté co nám mnoho let tloukli do hlav, že to není pampeliška, ale smetánka, podlehla věda tlaku veřejnosti a hurá, máme pampelišku). Byť ji má většina lidí stále zařazenou jako úporný plevel, případně poskytovatelku žlutých květů na jarní věnce a babiččin med, mladé listy lze použít jako zeleninu. Vysoký obsah draslíku, xantofyly, provitamin A (beta-karoten), vitaminy C a B2. Obdobně jako řeřicha je díky obsahu inulinu vhodná pro diabetiky, hořčiny podporují trávení a tvorbu žluče, ale nahořklá chuť asi nebude zrovna favoritem.

Pokud jste nikdy neslyšeli o kardy, pak vězte, že je to vzácná zelenina, příbuzná artyčoku, která vypadá spíše jako bodlák (pěstuje se často jeko okrasná rostlinka v zahradách). Obsahuje cenné látky jako hořčinu clarin (skvělá při problémech s játry),  inulin (cukrovka), slizy, draslík, vápník, fosfor, hořčík aj., z vitaminů C, karoteny, vitaminy B. Vhodná pro diabetiky, žlučníkáře, revmatiky a při ateroskleróze, ale chcete-li, aby byla poživatelná, počítejte se 2 hodinami vaření.

Nejen v čajíčcích pro miminka se uplatní fenykl sladký. Listy se dají využít jako zdroj vitaminu C, draslíku, hořčíku i fosforu a má veskrze pozitivní vliv na zažívání, jenže opět narazíme na velmi výrazné aroma.

Spíše pro zajímavost a povědomost, že něco takového existuje, ještě letem světem zmíním pár rostlinek.

Málokdo ví, že hořčice se také použít jako zelenina, ale asi si dovedete představit chuť a nadšení, s jakým se na ni budou chlupatí strávníci vrhatJ. Notabene, může způsobit zažívací problémy. Šťovík kyselý se chlubí vysokým obsahem vitaminu C, beta-karotenu, manganu, křemíku, kyseliny listovoé, ale také šťavelové. V malém množství nevadí. Následují další plevely s chutí podobnou šťovíku – šrucha zelná je plevel, jehož hlavní devizou je obsah omega-3 mastných kyselin, a lebeda zahradní oplývá obsahem vit. E.

Jak sami vidíte, je z čeho vybírat, na druhou stranu pro nějak rázné oživení „chlupatého“ jídelníčku to asi nebude.