Zdali zelí, zdraví tmelí?

 

Řekněme si hned na začátku, že tahle zeleninová rodinka vašeho chlupáče jistě nadšením neskolí. Za svou dlouholetou pejskařskou praxi jsem znala jednoho jediného psa, jenž se s chutí pouštěl do zbytků zelí, které panička odhodila na kompost po přípravě tradičního nedělního vepřa-knedla-zela, ale vzhledem k tomu, že tento čtvernožec sežral vše, co dokázal polknout (včetně teploměru, klubka vlny a peněženky s doklady), asi ani on to nedělal z neskonalé lásky k tomuto zelenému pokladu. Nicméně, v našem jídelníčku zaujímají košťáloviny celkem slušné místo a setkat se s nimi můžeme i v psím „žracím“ průmyslu, takže sem s nimi.

Už vidím, jak na prvním místě hledáte zelí. A chyba lávky! Dnes první pozici přenecháme tomu druhu, který se do psích misek dostane nejčastěji, a tím je brokolice. Brokolice (jinak zvaná též brukev zelná) je vlastně druhem kapusty. Je bohatá na vitamin C, beta-karoten, vitamin E, vitamin B1, kyselinu listovou (B9) a vitamin B2, z minerálních látek především na draslík, vápník, hořčík, fosfor a síru. Zapomenout nesmíme také na vlákninu. Přisuzují se jí vedle skvělých antioxidačních vlastností i výrazné protirakovinné účinky. No prostě takřka poklad. Jen její specifická chuť může být problémem při zařazení do psího oběda, takže v omezeném množství a nejlépe jemně rozmixovanou lze jen vřele doporučit.

Konečně zelí. Nejprve vyrazíme do daleké ciziny a začneme zelím pekingským (u nás známé jako čínské).  Je to vskutku dietní rostlinka, skvělá pro psí zápasníky sumo (chceme-li je dostat do nižší váhové kategorie). Hlavně v mladých listech najdeme spoustu vitaminu C (dokonce více než v citronech), beta-karotenu, niacinu, vitaminu B1, B2, draslíku, vápníku, hořčíku, železa, síry a jen malé množství sodíku. Dle moudrých hlav má hojivé účinky na zažívací trakt. Hlávkové zelí má obdobné účinky. Opravdu skvělý antioxidant, který má díky obsahu indol-3-karbinolu prokazatelně pozitivní vliv na buněčnou stavbu a je účinným antikarcinogenem. Na druhou stranu může mít ne úplně ideální vliv na štítnou žlázu, takže má-li váš chlupáč problémy s tímhle orgánem, na zelí rychle zapomeňte. Ovšem jste-li vyznavači přírodní medicíny, lze pastu z čerstvého zelí doporučit při léčbě akutního zánětu (hezky na obkládek a šup s ním na zapálené místečko).  V psí misce by se zelí mělo objevit (stejně jako všechny košťáloviny) hezky jemně namixované a jen jako přídavek, protože dokáže krásně nadýmat. Pokud je váš drahoušek vyznavačem kyselých ksichtíků, lze mu nabídnout tradiční kysané zelí, které je jak známo skvělou zásobárnou vitaminu C a dalších zdraví prospěšných látek, ale i tady platí výše napsané – zacházejte s ním prosím jako se vzácným kořením, abyste se vyhnuli problémům se zažíváním (jak říkala trefně moje babička: „Nežer toho moc, nebo budeš mít ze žaludku mrzáka“).

Většině lidí je známo, že není kapusta jako kapusta. Tak například hlávková se v mnohém podobá zelí, i když není tak oblíbená. Ceněna je především pro vysoký obsah vitaminu C, beta-karotenu, niacinu, pyridoxinu, vitaminů B, K, E, fosforu, vápníku, železa a selenu. Hodí se při léčbě zácpy, má pozitivní vliv na játra, střeva, ale i na srdce. Růžičková se může chlubit spoustou vitaminu C, B1, B2, minerálů a sirných látek. Stejně jako její hlávková sestra dělá dobře zažívání, a také se může hodit při problémech se štítnou žlázou. Kapusta listová je nejaromatičtější z celé skupiny. Oplývá vitaminem A, C, B (krom B12) E a minerály, jakými jsou draslík, vápník, fosfor, hořčík, železo.

Kadeřávek je bratrancem kapust. Může se pochlubit slušným obsahem vit. A, C, E, části B-komplexu, biotinu, draslíku, vápníku, hořčíku, železa, fosforu. Svědčí střevní mikroflóře (to jsou ty breberky ve střevech, díky nimž tělo vycucá z potravy co možná nejvíce a ven vypustí jen to, oč nemá zájem) a je účinným antioxidantem.

Květák aneb karfiol. Skvělý zdroj vitaminu C, B6 , B2, B1, vápníku, fosforu, zinku, glykosinolátů, karotenoidů a sirných látek. Trochu pozor je třeba dát na vyšší obsah kyseliny močové. Setkat se s ním lze hned v několika barvách (bílé, oranžové, zelené či purpurové). Bez ohledu na barvu je chuťově výrazný, a ne každý chlupáč bude ochoten jej pozřít.

Zapomenout nesmíme ani na kedluben. A čím se může pochlubit? Obsahuje až 60 mg vitaminu C ve 100 g,  karotenoidy, vitamin E, K a část skupiny B, kyselinu nikotinovou, listovou, kyselinu panthothenovou, draslík, vápník, železo, zinek, fosfor, hořčík, sodík, chlór, bór, železo, jód, kobalt, měď, molybden, nikl, stříbro, chróm, fluor, zinek, sloučeniny síry, biotin a selen. To zní dobře, ne? Ve srovnání s ostatními kolegy z košťálovinové party je málo aromatická, tudíž i pro většinu psů celkem přijatelná.  Ale pozor, při zánětu žaludku se kedlubnám vyhněte obloukem, protože díky obsaženým éterickým olejům může žaludek pěkně zabolet.

I tahle skupina má svého exota, a tím je určitě romaneto. Velmi to elegantní zelenina vypadající jako pyramida sestavená z malých pyramidek. I když je varietou květáku, výrazně připomíná také brokolici a jeden z jejích domovských názvů je korálková brokolice. (Čert se v tom vyznejJ). Je bohatá na vitamin C, kyselinu listovou, vlákninu a karotenoidy. Vedle pozitivního vlivu na krvetvorbu a odolnost organismu prý napomáhá  životnímu optimismu, takže má-li vaše zlatíčko těžkou hlavu, neboť sousedům hárá fena, a on už týden musí chodit na vodítku, protože jinak se dobývá ke své vyvolené nová vrata nenová vrata, zkuste mu dopřát tenhle italský zázrak.

Takže sečteno a podtrženo. Košťálová zelenina je jistě zdraví prospěšná, leč většinou nadýmá a je značně aromatická, takže pro pesany to zase tak velký zázrak není. Lze ji využít ve výživě psů, ale vždy rozmixovanou a v malých dávkách. V kompletních krmivech se setkáte většinou s brokolicí, a to především v konzervách. Evidentně výrobci netouží po tom, aby jejich strávníci „provoněli“ pánečkův byteček, a tím jej doradili od dalšího nákupu té které značky.