Vejce, jogurt, mlíčko rozzáří vám líčko

Nejspíš ke každém z vás dorazila zpráva, že pes je savec, a jako takový prostě nenastartuje do života bez úžasného vynálezu zvaného mléko. Nehodlám se dnes zabývat složením mléka feny a úvahou jak jej nahradit, když náhodou je potřeba. To by bylo na samostatnou kapitolu (no, uvážím, zda by na ni třeba koncem seriálu nevybylo místečko). Tak se  mrknem na zoubek tomu bílému zázraku, který vyvolává u jedněch nadšení, zatímco druhým se hrůzou zježí vlas. Skutečně, názory na využití mléka a mléčných výroků se diametrálně rozcházejí. Jedni je zatracují, druzí vyzdvihují. Kde je pravda? To je relativní, jako skoro vše.  Mléko masožravců a dalších monogastrů (tvorové chudí na počet žaludků, musí vystačit jen s jedním) je tzv. albuminové, zatímco přežvýkavci (kráva, koza a další zvířátka oplývající luxusem předžaludků) mají mléka kaseinová. Albumin a kasein jsou odlišné druhy proteinů (bílkovin), a stěžejním problémem je jejich odlišný systém trávení. Každý má trochu jiné trávení a to je také důvod, že zatímco jeden se může nadlábnout svíčkové a zapít to žejdlíkem smetany aniž by měl jakýkoliv problém, druhý po dvou lžičkách smetanové omáčky stráví tři hodiny na porcelánové míse. Nejinak je tomu u psů. Většinou surové resp. pasterované mléko snáší lépe jedinci, kteří na jeho podávání byli zvyklí od útlého mládí. Situace se výrazně mění, pokud podáváme kysané mléčné výrobky. Ty jsou pro organizmus daleko přijatelnější a pro mnoho pesanů i chuťově atraktivnější. Na trhu je nepřeberné množství jogurtů, tvarohů, kysaných smetan, sýrů, syrovátek atd. Veškeré tyto výrobky jsou úžasným zdrojem vápníku, jehož stravitelnost právě v téhle podobě je bezkonkurenční. Odtučněné (odstředěné) mléko je sice dietnější, resp. energeticky méně nadupané, leč s odstraněným tukem zmizí i většina vitaminů v tucích rozpustných (A, D, E a K, i když zrovna vitaminu D je samo o sobě v mléce pomálu) stejně jako veledůležitá vlastnost, a tou je chuť, protože tuk je jejím nositelem. Někteří tvrdí, že kozí mléko je lepší (rozumějme z výživového hlediska) než kravské. Není třeba toto tvrzení nijak přeceňovat, i když je faktem, že právě kozí mléčný tuk je prokazatelně stravitelnější než kravský. Z vitaminů B komplexu zde najdete nejvíce B2 (riboflavin), který je nezbytný pro dobrý stav kůže, zdravá očka i srdce, metabolismus všech důležitých živin atd., a B6, bez kterého se neobejde váš ani psí nervový systém, stejně jako vaše krev (bez něj z vás budou pobledlé uzlíčky nervů).

Jogurt má vše, co najdeme v dobrém mléce, ale je stravitelnější (nemám prosím vás na mysli tu bílou hmotu s obsahem 0,1 % tuku, kde polovinu obsahu tvoří ztužovadla, škroby a jiné „dobrůtky“). Obdobně dobrou službu vám udělají acidofilní či kefírová mléka. Mohou pomoci nejen při nedostatku vápníku, ale i u rozhozeného zažívání např. po pozření nějakého blivajzu nebo třeba po antibiotické léčbě. Nesmíme také zapomenout na sýr. Kdo z nás nikdy nepodstrčil svému chlupáči kousek téhle dobroty. Jsou skvěle využitelné pro jedince s laktózovou intolerancí (to jsou ti, jejichž střívka odmítají spolupracovat s mléčným cukrem – laktózou), protože během procesu výroby sýru se spolu s komplexem vitamínu B (no, tak tohle není úplně ideální, ale něco za něco, že) odplaví do syrovátky. Ptáte se, zda jsou lepší sýry tavené, polotvrdé (cihla, eidam), či třeba tvarohové? Ono záleží na mnoha okolnostech. Všeobecně je známo, že nejslabší v kramflecích jsou sýry tavené, protože přídavek tavicích solí trošku kalí radost s úžasně zdravé potraviny, ale není třeba to zase příliš intenzivně prožívat. Typ pro „kytky obezitky“ – nejméně tuku najdete v sýrech typu cottage. Další na tapetě je tvaroh – oblíbená to poživatina předkládaná dětem, štěňátkům  i jiné savčí drobotině. Jistě chvályhodný počin, ale pozor. Během jeho výroby se velké množství vápníku a vitaminu B2 odplaví do syrovátky, čímž se jeho nutriční hodnota oproti očekávání výrazně změní. Oproti tvarohu se při výrobě sýrů se vápník váže s kaseinem, a do syrovátky odchází jen malé množství. Ale máme tady syrovátku, která je doslova nadupaná minerály a dalšími úžasnostmi, a to až do té míry, že je jí někdy pro nejmladší kategorie nutno demineralizovat. Proto je syrovátka využívána i některými výrobci průmyslově vyráběných krmiv v recepturách pro nejmladší kategorie, případně v dietních programech (většina tuku totiž zůstala jinde).

Vedle mléka nám moudrá matka příroda nabízí z živočišné říše také vajíčka. Krmit se dají syrová, vařená i smažená (no to snad raději ne). Vejce jako celek je zdrojem velice kvalitní bílkoviny, mědi, fosforu, vápníku a železa, stejně jako vitaminu A, D, B1, B2 a B12. Zatímco bílek je takřka tukuprostý, jeho stěžejní část tvoří voda s bílkovinou a nalezneme v něm hlavně vitaminy hydrofilní (rozpustné ve vodě). Žloutek už obsahuje nemalé množství tuku (takřka třetinu), a tím i  vitaminy v nich rozpustné. Žloutky se běžně využívají v syrovém stavu, u bílků výživáři zvedají varovně prst, protože obsahují avidin, který blokuje vstřebávání důležitého vitaminu z „rodiny“ B, a to konkrétně biotinu, takže je lépe je uvařit (ale při podávání jednou za čas se svět nezboří). Využití najde i skořápka, která je plná minerálů, ale je třeba ji namlít opravdu na prášek – pak splní svůj účel.

Toliko k nabídce z živočišné říše. Od příště se přesuneme do botanického světa a uvidíme, jak se nám tam bude dařit.