Paničko, což takhle jablíčko!

 

Minule jsme se konečně „zbavili“ zeleniny, a teď přejdeme k něčemu pro většinu lidí výrazně přijatelnějšímu, a tím je ovoce.  Jaký že je mezi nimi vlastně rozdíl? No, to popravdě nikdo pořádně neví. Tak nějak se vychází z poučky, že zeleninka se urodí na jednoletých plodinách a ovoce na víceletých. Víceméně to platí. Každopádně ovoce má přece jen mezi většinou strávníků poněkud lepší pozici než zeleninka, a pesani nebývají výjimkou (leč výživáři radí poměrově výrazný převis zeleniny nad ovocem). Nabídka je vážně pestrá a stále se objevují nové a nové druhy (tím myslím v obchodech či recepturách, protože co je pro nás nové, jinde je už dávno klasika), takže kde začít než v našich sadech a zahradách.

Začneme u jádrovin (což celkem jasně naznačuje, že nás při konzumaci budou prudit jadérka).  V téhle partičce zaručeně zaujímají první pozici jablka. Syrová, vařená i sušená jsou prostě takřka poklad, jen bychom si měli odpustit přídavek cukru. Jablíčka jsou totiž, i přestože jsou sladká, velmi málo kalorická. Obsahují vitamin C a E, z minerálů hlavně draslík, bor a sodík. Co nás ovšem ve vztahu k psímu trávení zajímá, je obsah pektinu, který je součástí nerozpustné vlákniny. Ten nejen pomáhá upravit trávení, ale spolu s taniny, flavonoidy a dalšími látkami působí proti průjmům i zácpám, podporuje tvorbu žluče, svědčí tepnám i srdci, játrům, krvi a krotí kyseliny putující tělem. Pomoci mohou i u jedinců, které trápí ekzémy či jiné podobné neduhy. V kompletních krmivech je nejčastěji najdeme ve formě sušené, doma můžeme využít jak nasekané křížaly, tak i čerstvé – ideálně nakrouhané na jemňoučko, nebo tepelně upravené, a tím i měkoučké a „rozhňahňatelné“. Obzvláště ta krásně naleštěná, kupovaná je ideální oloupat, protože pokud je někde vysoká koncentrace pesticidů či dalších chuťovek, pak je to právě v té nádherně vybarvené slupce.

Co by mohlo následovat jiného než hruška. Má s jablíčky spoustu společného. C, E a B, spoustu drasílku a slušný obsah mědi, manganu i zinku. Ovšem také více ligninu, který patří do nestravitelné vlákniny a motivuje střeva k většímu výkonu. Díky taninům fungují protizánětlivě, pomáhají ledvinám, neutralizují kyselinky a mohou pomáhat pesanům trpícím nadýmáním (což ocení hlavně majitelé, kteří mají takového uprděnce v bytě a tráví spoustu času u otevřeného okna  lapáním kyslíku do přidušených plic). Pokud ji zařazujeme do jídelníčku, pak úplně zralou až mírně přezrálou, hezky „rozkašičkovanou“ a ideálně oloupanou.

Poněkud méně známou plodinou je kdoule. Připomíná žlutou hrušku a má bezkonkurenční obsah taninů, takže je pravým pokladem pro trávení. Je skvělá např. po úporných průjmech. Má ovšem jednu drobnou vadu – je neskutečně kyselá až trpká, takže byť je úžasně zdravá, pozřít ji je dost obtížné. No, co naděláte.

Dalším domácím zástupcem je mišpule. Byly časy, kdy nebyla žádnou velkou vzácností a našli jste ji jako doplněk hruškových či jablečných kompotů, marmelád a jiných dobrůtek, ale dnes je všechno jinak, a o mišpuli jeden takřka nezavadí. Skvěle chutná i v syrovém stavu, je slaďoučká a šťavnatá, jen se doporučuje nechat ji projít mrazem aby „zhniličkovala“. Funguje jako diuretikum (po česku působí močopudně, takže je super při ledvinových a podobných onemocněních, jen musíte počítat s častějším venčením, případně přimhouřit očko nad loužičkou v bytě) a snižuje hladinu cukru v krvi, což potěší cukrovkáře. Pomáhá také při žloutence. Triperteny mají protivirový účinek, a protože jsou nejúčinnější proti rinovirům, je skvělou prevencí různých „rýmeček“ a jiných usoplených stavů.

Poslední z rodinky je oskeruše. Dnes už je to opravdová vzácnost, ale svého času byli celkem běžnou surovinou, kterou hlavně jihomoravské hospodyňky využívaly v kuchyni a chlapi jí proháněli přes destilační přístroj. Plody lze konzumovat syrové, kompotované či sušené (chutnají trochu po skořici), nebo ve formě šťáv. Jsou bohaté na vitamin B2, A a C, taniny, pektin a minerální látky. Podobně jako mišpule je dobré, pokud jsou plody po sklizni odleželé, případně přeběhlé mrazíkem. Svědčí střevu, sráží horečku, uvítá je každá céva a jsou celkem účinným antioxidantem. V lidovém léčitelství se využívala smíchaná s bylinkami a medem při nachlazení. To by mohlo hafanům celkem šmakovat. Takže pokud náhodou žijete někde na Slovácku, případně tam jezdíte na čundry, můžete zkusit oživit obsah psích mističek.

Nedá mi, abych se nezmínila ještě o hložinkách – plodech hlohu obecného. Byť se nejedná o ovoce jako takové, a spíše se s nimi setkáte v léčitelství, jsou to prostě malvice, a tak by bylo hřích se o nich nezmínit. Hlohy rostou ledaskde, a dostat se k jejich plodům není zase takový problém. Obsahují glykosidy, saponin, tříslovinu, tuk, kyselinu ursolovou, oleanolovou a krategovou, flavony a aminopuriny. Mají úžasně pozitivní vliv při kardiovaskulárních onemocněních, ale POZOR, je-li váš pesan nemocný a užívá léky, podávat prosím raději po konzultaci s veterinářem. Také má příznivý dopad na nervíky a můžou trošku obrousit hrany chronickým bitkařům. Hložinky se dají použít i v syrovém stavu, ale jejich nakyslá chuť chlupaté strávníky těžko nadchne. Pokud budete chtít využít léčebných účinků, můžete vytvořit odvar z plodů a ten zamíchat do mističky. Povídá se, že zatímco květ a plod svědčí plodnosti, list prý podporuje cudnost a celibát, takže pozor z čeho odvar uděláte (obzvláště aktivní chovateléJ).

A příště zase o sad dál.

P.V