Obilíčko, obilí – výživáře rozčílí?

V minulém čísle jsme uzavřeli povídání o krmivech živočišného původu, a teď hurá do rostlinné říše. Málokterá květinka využívaná ve psí výživě rozpoutá takové vášně jako někteří zástupci obilovin. Ale pěkně od začátku. Co jsou to obiloviny? Nic víc a nic méně než semena trav. Samozřejmě že ne ledasjakých, ale řádně a cíleně šlechtitelsky promakaných. Najdeme zde pšenici, oves, žito, ječmen, kukuřici, ale také rýži a poněkud méně známé druhy jako proso, čirok, pohanku, merlík a amarant (neplést prosím s amarouny). Chtě nechtě musím zmínit, z čeho se takové obilné zrno skládá, protože každá z částí má svá specifika. Obaly tvoří asi 8–14 % hmotnosti zrna a z výživářského hlediska je důležitý vysoký obsah vlákniny. Jsou skvělé k rozhýbání střev. Krom úhledného bobečku od nich nic moc jiného nečekejte. Klíček – je sice bezkonkurenčně nejmenší částí, zato je doslova nadupaný vitaminy (B1 a E), enzymy, cukry, tuky i bílkovinami. Skvěle se osvědčil v posilujících přípravcích, které mají „nakopnout“organizmus. Zbývá největší část, a to endosperm, kde najdeme především škrob a bílkoviny, ale i vitaminy a minerální látky – hlavně draslík, fosfor a hořčík.

K čemu jsou vlastně dobré? Díky vysokému obsahu škrobu jsou takřka energetickou bombou, a viděla jsem hezkou řádku vesnických pesanů, kteří díky vymetání krmítek babiččiných slípek či čištění koryta v prasečím chlívku dosáhli nebývalé šíře. Proč tedy to otevřené nepřátelství zastánců moderní výživy? Hlavní příčinou je obsah lepku. Lepek – bílkovina obsažená především v pšenici, díky níž jsou rohlíčky a houstičky tak neuvěřitelně nadýchané, ale také velmi častý alergen. Celkově je tato složka velmi špatně stravitelná pro masožravce (ale i krmná pšenice je šlechtěna na daleko nižší obsah lepku, protože ani kravkám není radno přetěžovat trávení. Jen člověk ve své krátkozrakosti si klíďo píďo zhuntuje zažívání, jen aby se mohl zakousnou do bělounké skývy chleba – a kdyby jen do jedné…). Před zkrmováním musí být obilí vždy mechanicky porušené (namleté, namačkané apod.) a tepelně upravené, protože jinak je pro trávení našich domácích šelmiček naprosto nepoužitelné.

Pšenice – vedle rýže nejrozšířenější kulturní rostlina na světě na níž je nemalá část lidstva  závislá jako na zdroji energie. Nelze se pak divit, že je tak často využívaná i ve výživě psů. Najde se v ní nezanedbatelné množství vitaminů B a E, beta-karoten a z minerálů fosfor. Jenže – obsah výše zmiňovaného lepku je prostě problém. (Pro ty, kteří nikdy neviděli, jak tahle bílkovina vypadá, pak věřte, že s vodou z něho vznikne hooodně hustá, vyžvýkaná žvýkačka.) Pokud snad máte pocit, že tenhle problémek vyřešíte využitím tvrdé pšenice, pak vězte, že ani náhodou. Lepek je v této odrůdě poněkud jiný, ale o nic stravitelnější. Nemalé množství krmiv právě pšenici obsahuje, a to jak kompletních granulovaných, tak nejrůznějších příloh (těstoviny), kašiček (kdo by neznal krupičku) či pamlsků (oblíbené piškoty). Pokud není váš pes alergický, pak není nutno se hystericky téhle poživatině vyhýbat, ale na druhou stranu, v zájmu dobrého zdraví, všeho s mírou. Celkem prospěšnou záležitostí však mohou být pšeničné otruby, které obsahují především namleté obaly a hodí se pro úpravu trávení.

Žito – se většinou nepoužívá. Nenahrává mu ani nahořklá chuť a obsah látek, které neprospívají práci střev. Sice může podporovat tvorbu žluči u člověka, ale u psů žádné blahodárné účinky pozorovány nebyly, a jako bonus tu opět máme lepek (byť v menším množství).

Tritikale – vzhledem k tomu, že se jedná o křížence pšenice a žita, tak hádejte, jak si stojí ve výživě našich domácích šelem? Správně – žádný zázrak, takže ho s klidem džentlmena můžeme elegantně přehlédnout.

Ječmen – by byl využitelnější ve výživě psů než pšenice, ale pro chovatele je dostupný většinou jen ve formě krup nebo piva (a tím není radno pejsky napájeti). Je posledním lístkem z lepkového trojlístku a obsah beta-glukanů nijak nepřivítá střevní mikroflóra.

Oves – je oblíbenou přílohou, a to především ve formě vloček. Obsahuje méně energie než ječmen či pšenice, ale je pro hafany celkově stravitelnější. Nutno říci, že i spousta těžkých odpůrců obilovin v psím jídelníčku je ochotna vzít oves alespoň malinko na milost. Traduje se, že má blahodárné účinky na pohlavní pud a u mamin podporuje tvorbu mléka. Oproti ostatním tradičním obilovinám v něm najdeme více draslíku, fosforu, vápníku, vitaminů B a jako bonus přídavek vlákniny. Zkrátka – když jim dáme ovsa, oni skáčou hopsa (alespoň u koní to fungujeJ)

A příště přijde na řadu kukuřice, rýže a pár exotických plodinek, které mohou oživit psí jídelníček.