Na tapetě lusky!

Když se řekne luštěnina, většině hned naskočí zeleňoučký hrášek nebo těžký ranní vzduch v ložnici po fazolové večeřičce a spousta lidí si také po chvilce vybaví tolik diskutovanou sóju. Tak hezky popořádku. Luštěniny jsou rostliny, z nichž je hlavní konzumní částí semeno (tedy rozumějme ve výživě člověka, protože každá kravka si s chutí pochutná na celé šťavnaté rostlince hrachu apod.). Obecně jsou zdrojem bílkovin, oplývají vysokým obsahem vitaminů řady B a nenasycených mastných kyselin, vlákniny, vápníku i železa (ale v ne zcela ideálně vstřebatelné podobě). Vedle brambor mají oproti salátům, rajčatům a dalším plodinám vyšší energetickou hodnotu. To byla pozitiva. A teď z druhé strany. Vysoký obsah komplexních uhlohydrátů a jednoduchých cukrů, které v kombinaci s trávicími enzymy psů, koček ale i člověka vytváří nadměrné množství střevního plynu, což v naší obyčejné lidské řeči znamená, že se po konzumaci můžeme slušně nadmout a zamořovat široké okolí pěkných pár hodin. Jojo, žádná legrace. Stravitelnost téhle plodiny také není nikterak omračující. Ještě v zelené podobě dejme tomu, ale jakmile ji necháme uzrát a případně usušíme, nezbude než vše hezky uvařit, jinak syrová jak jednou stranou vstoupí, tak druhou tělo opustí, jen bohatší o zážitky z průjezdu trávicím traktem.  Příprava luštěnin (krom zeleného hrášku a zelených fazolek) má svá pravidla. Za prvé je třeba ji namočit. Nejen že tím výrazně zkrátíme dobu varu a stane se mnohem stravitelnější, ale zbavíme ji také částečně nadýmavých oligosacharidů a lektinů. Co vlastně to lektiny jsou? Je to bílkovina, která nám i našim čtvernožcům běžně koluje v těle a páchá tam dobré skutky, ale vetře-li se zvenčí, pak může začít celkem výrazně škodit, což se projeví například zpomalením růstu, poruchou trávení, špatným vstřebáváním vitaminů, hubnutím či snižováním obsahu inzulínu v těle. Naštěstí varem denaturuje obdobně jako vaječný bílek, a tak přestane vykonávat záškodnickou činnost. Další možností je naklíčení semen, což s sebou přinese nejen výrazné zvýšení stravitelnosti, ale také vyšší obsah tělu prospěšných vitaminů a enzymů. Jen pozor na syrové fazole, kde je tak vysoký obsah výše zmiňovaného lektinu, že může dojít k otravě! Luštěniny lze použít např. potřebujeme-li u našeho chlupatého zlatíčka odstranit nějaký ten tukový faldík, protože mají skvělou schopnost zasytit. Stále však mějme na paměti, že pes není býložravec, takže téhle vlastnosti je třeba využívat  skutečně s mírou.

Ať tak či tak, luštěniny se v psím jídelníčku nepoužívají nikterak masově. Lze s nimi psí stravu doplnit, ale rozhodně na nich nelze stavět, i když sója je velice oblíbenou náhražkou živočišně bílkoviny u výrobců levných krmiv. A jaké že vlastně můžeme použít druhy?

HRÁCH – kdo by neznal tuhle sympatickou plodinu. Máme-li k dispozici loupaný, pak jej nemusíme ani namáčet, stačí uvařit, ale lze jej samozřejmě předložit i v zeleném stavu buď čerstvý, nebo mražený. Záleží jen na chuti toho kterého strávníka. Šťáva z čerstvého hrášku, včetně lusku, obsahuje určitou složku, která podporuje činnost slinivky břišní.

CIZRNA (ŘÍMSKÝ HRÁCH) – jen podobná velkému hrachu a gurmáni tvrdí, že má jemně oříškovou chuť (což bude, předpokládám, našim hafanům dost fuk). Od klasického hrachu se poněkud odlišuje svým složením a může se pochlubit vyšší výživnou hodnotou. Je bohatým zdrojem vlákniny, ale i vápníku, železa, vitaminu B 15 (pangamilu) a kyseliny linolové. Kromě bobů (které se musí déle vařit) se používá i cizrnová mouka.

FAZOLE – mají nejrůznější tvary i barvy a jednotlivé druhy se tu více tu méně odlišují i složením, a tím též využitím v kuchyni. No, v psí misce se nejspíš objeví maximálně ve formě zbytku pánečkovy mexické večeře. Ale kdo ví, třeba právě vy zaexperimentujete.

ČOČKA – je lépe stravitelná než hrách či fazole. Má vysoký obsah vitaminů skupiny B a z minerálů hlavně fosfor, hořčík a vápník. Kromě toho obsahuje i síru, železo, měď, zinek, draslík, sodík, selen a nikl, některé enzymy, organické kyseliny a lecitin, ale také vyšší podíl purinových látek což není žádná sláva.

SÓJA – má naprosto výsadní postavení v celé této skupince. Z hlediska výživy člověka je v současné době nepostradatelná, čemuž nahrává obsah jednotlivých složek. Vysoký obsah kvalitní bílkoviny z ní činí takřka spásu pro přelidněný svět. Obsah minerálů v sóje je kolem pěti procent, což je až dvakrát více než u běžných luštěnin. Vysoký je zejména obsah vitaminů B1 a B3, lecitinu, vápníku a hořčíku. Využívá se k výrobě nejrůznějších náhražek masa, mléka, ale hlavně se s ní lze setkat ve formě mouk či bobů. Vše vypadá růžově, ale nesmíme zapomenout, že co je ideální pro všežravce, nemusí nutně prospívat masožravcům. I když není nutno sóju úplně odsoudit, faktem zůstává, že je u psů velmi častým alergenem. Aby ji bylo vůbec možno ke krmení použít, je nutno ji nejdříve zbavit velmi tvrdé slupky, extrahovat (odtučnit) a semlít, a i poté je pro psa spíše „žaludeční vycpávkou“ než čímkoli jiným.

Jak vidno, ani nad tak specifickou skupinou, jakou jsou luštěniny, není třeba lámat hůl. Byť by neměly zabírat zrovna čestné místo v psích miskách, nikde není psáno, že je nemohou obohatit, ale za dodržování specifických podmínek a s přihlédnutím k trávení toho kterého chlupáče. Každopádně dejte při svých výživářských experimentech pozor, abyste svému zlatíčku nepřivodili pěkný břichabol!  A po nějaké době zase tabulčička pro zvídavé.

DRUH ENERGIE (KJ) BÍLKOVINY (%) TUKY (%) CUKRY (%) VLÁKNINA (%)
Hrách 1154 23 1,4 41,2 16,6
Cizrna 1166 19,8 3,4 41,2 21,4
Fazole 1102 21,3 1,6 40,1 17
Čočka 1335 23,5 1,4 52 10,6
Sója 1449 37,3 20 3,1 18,5