Mrkev, celer, petržel, aby dlouho vydržel!

 

Další poživatinou, kterou můžeme vylepšit jídelníček našeho čtvernožce, je bezesporu zelenina. I když většina psů jistě zastává obdobný názor jako můj tatínek, a to, že zelenina je poživatelná pouze je-li propasírována skrz prase (či cokoli jiného z čeho se dá udělat řízek), dá se při troše dobré vůle upravit tak, aby zachutnala i nejortodoxnějším masožravcům. A protože se jedná o celkem bohatou skupinu, nezbude nám nic jiného než s ní pár dílů vydržet. Zahájíme asi nejprofláknutějším společenstvem – zeleninou kořenovou, a to proto, že je nejdostupnější, nejvyužívanější a asi i nejdiskutovanější ze všech. Nelze asi začít ničím jiným než mrkvičkou.

Mrkev má prokazatelně pozitivní vliv jak na organismus lidský, tak i psí. Babička mi vštěpovala nad talířem dušené mrkve, že až to spapám rys ostrovid si vedle mne bude připadat jako slepec. Je prokázáno, že přítomnost vitaminu A zlepšuje vidění za šera a prekurzorem tohoto vitaminu je beta-karoten, na nějž je mrkvička velmi bohatá. Ale nejen ostříží zrak, beta-karoten funguje jako účinný antioxidant, snižuje riziko rakoviny (spolu s falcarilonem), stará se o to, aby kosti rostly, jak mají, a podporuje obranyschopnost organismu. Syrová mrkev má močopudný účinek (což se jistě hodí při zánětech močových cest, nebo u močových kamenů), pomáhá při revmatických zánětech kloubů a má projímavý účinek (oproti tomu vařená mrkvová kaše je skvělým lékem při průjmu štěňat). Šťáva může být prospěšná, pokud váš pejsek trpí ischemickou chorobou srdeční (vymačkáte-li ji z mladé sladké mrkve, případně ještě osladíte medem, třeba si dá váš chlupáč říct). Naháčům, bílým hladkosrstým plemenům, jako je argentinská doga, bulteriér apod. může v létě pomáhat ke snížení rizika poškození kůže, když slunce pálí jako o život. Jenže také může zabarvovat jak kůži, tak srst, proto výrazně menší nadšení budou vykazovat majitelé bílých huňáčů, jimž se jejich mazlíček může (ale nemusí) začít přebarvovat díky beta-karotenu do žluta a nepomůže jim ani ten nejvymakanější bělící šampon. Vedle A najdeme v téhle stálici našich zahrad také vitamin B1, B2 a C. Mrkev je do psí misky třeba vždy co nejjemněji nakrouhat, protože jinak díky vysokému obsahu vlákniny bude fungovat v trávicím spíše jako čistící houbička v potrubí než posel zdraví.

Jako další v pořadí se nám představí celer. Jak dužnina, tak nať se mohou pyšnit vysokým obsahem vitaminů B1, B2, PP a hlavně C. Vysoký je také obsah minerálních látek (draslíku, vápníku, sodíku, hořčíku, fosforu, železa, jódu) a přírodních silic, což je skvělé pro strávníky s problémy močových cest či bolavým žaludkem. Také je známo, že tahle zeleninka tiší bolest a o jeho afrodiziakálním vlivu se lze dočíst či doslechnout ledaskde (i když v této oblasti bych jej nijak nepřeceňovala – pokud nemá váš pesan zájem o holky, nevyřeší to ani tuna celeru). Možná se ptáte, proč se tedy nijak často neobjevuje na psím jídelním lístku. Odpověď je úplně jednoduchá – jedná se o velice aromatickou rostlinku, a nutno říci, že většině psů moc pod čumec nejde. Ale pokud se vám povede toho vašeho „ukecat“, pak je to jistě ku prospěchu věci.

Poslední z trojlístku je petržel. Jak kořen, tak nať je zdrojem provitaminu A, vitaminů B, C, E, a minerálních látek (draslíku, hořčíku, železa, vápníku, sodíku a fosforu). Z léčivých účinků nutno zmínit její dobrý vliv na trávení, při zánětech močových cest, kašli a pomoci může i při problémech s háráním. Nedoporučuje se podávat ji ve větším množství březím a kojícím fenkám (vyvolává totiž stahy hladkého svalstva). Pokud to s jejím dávkováním přeženete, mohou se objevit problémy s pigmentací, svědivost kůže a anemie. Jste-li vyznavači přírodní kosmetiky, pak vězte, že odvar z natě dokáže oživit lesk srsti vašeho svěřence a čerstvá naťová šťáva celkem úspěšně odpuzuje hmyz (vyzkoušeno u naháče, jen pozor, pokud má ten váš citlivější pokožku). Obdobně jako celer oplývá petržel výraznou chutí, a ne každému bude šmakovat.

Trošku méně známý je pastiňák. Ze všech doposud zmiňovaných druhů má nejvíce vitaminu C a chlubit se může i velkým množstvím draslíku. Jinak se jeho účinky výrazně podobají petrželi.

Ředkev i ředkvička se hodí na ledacos. Mají antibakteriální účinky, upravují trávení, rozpouští ledvinové kameny, uvolňují hleny atd. Jenže  stejně jako většina předešlých je tak výrazně aromatická, že její zařazení do psí výživy je velmi problematické. Za léta, co chovám, jsem měla pouze jediného psa, který byl ochoten baštit ředkvičky (ale klidně tak feferonky a cokoli co byl schopen polknout). Dodnes jsem přesvědčená, že neměl ani čich a ani chuťové buňkyJ.

Ani dnes si neodpustím trochu exotiky. Následující zeleninku drtivá většina našich mazlíčků nikdy neochutná, ale na druhou stranu není od věci tušit, že cosi takového existuje.

Krabilice hlíznatá je opravdu mladá zelenina. I na našem území ji lze občas najít ve volné přírodě. Použít se dá jak nať, tak hlízky (ale ty pouze vařené). Vysoký obsah škrobu z ní nedělá zrovna favorita psího jídelníčku.

Sevlák zeleninový aneb sladký kořen se užívá jako náhradní plodina pro výrobu cukru a má pozitivní vliv při léčení plicních chorob, jaterních problémů a při žloutence. Výrazně se podobá krabilici.

Arracacha (kreolský celer) je exot této skupiny. Stojí kdesi mezi mrkví a celerem a setkat se s ní můžeme především v Jižní Americe (pochází z oblasti And). Může se pochlubit poměrně vysokým obsahem vápníku i beta-karotenu. No, já ji nikdy ve skutečnosti neviděla, ale pokud se k ní dostanete, proč to nezkusit – jen prosím UVAŘIT!

Dnes jsme si prohlédli ty druhy, na něž se musí hezky s motyčkou a příště upřeme svůj zrak do zeleně.