Krmeníčko, krmení

            Jídlo, žrádlo, krmení, papání, příjem potravy, doplnění energie, je naprosto lhostejné, jak to kdo nazve. Jde stále o to samé – o základ života samého. A máme-li možnost a výběr, pak i zaručeně o jednu z úžasných forem rozkoše (no řekněte sami, takový zlatavoučký řízeček, nebo tabulka jemňounké čokoládičky – ŇAM!). Co si dáte k večeři vy se odvíjí celkem jednoduše od toho, co jste si nakoupili, případně od momentální chutě či záchvatu manželky žít zdravě a tím i „zeleného“ obsahu lednice. Ovšem chuť je pro nás většinou stěžejní. Vědci se mohou uzkoumat a následně umluvit o zdravých způsobech stravování, leč vysvětlování o naprosté nevhodnosti vepřa-knedla-zela nás pramálo zajímá, když sedíme u maminky na nedělním obědě.

Naši chlupatí drahoušci jsou oproti svým divokým předkům dnes naprosto závislí na naší libovůli a často i chronické touze po naprosté výživářské dokonalosti. Jsou vystaveni mnoha laickým experimentům v touze najít to „nej“ krmení a celkem nikdo se moc neptá jich samotných. Abychom byli nápomocni touze mnoha majitelů krmit co nejlépe, vzniká seriál o výživě psů, resp. o surovinách k tomuto účelu vhodných případně nevhodných. Nehodlám se zaobírat srovnáváním jednotlivých značek krmiv ani se plést do věčných diskuzí na téma kolik bílkovin je ještě málo a kolik už příliš, či zda je pro psa lepší kus svíčkové, nebo miska superprémiovky. Krom dnešního úvodního dílu, který se přece jen „otře“ o krmení jako takové, bych se ráda v následujících číslech věnovala jednotlivým poživatinám užívaným ve výživě psů, bez ohledu na to, zda je hodláte podávat ve stavu syrovém, vařeném či sušeném a elegantně vytvarovaném.

O tom, zda je pes masožravec, či díky dlouhodobému procesu domestikace do určité míry spíše všežravec, se stále vedou bujaré diskuse. Každopádně trávicí trubice se oproti stejnému orgánu divokých předků poněkud prodloužila, čímž umožňuje lépe trávit i nebílkovinné součásti potravy. Česky řečeno, naši ochočení „vlci“ tráví nezvířátkovské součásti papáníčka lépe než jejich po lesích vyjící přízeň, anžto mají delší střívko, a tím i více času vydolovat z pozřeného maximum prospěšného. Na druhou stranu, čím dál více pesanů trpí většími či menšími zažívacími problémy, takže vše co zbaští prosviští jejich trávicí soustavou rychlostí olympijského bobu a ani delší „dráha“ nic moc nezachrání – jak švestička zmizí v tlamajzně, tak vypadne z druhé strany, jen drobátko pomačkaná. Ovšem tady již není místo pro výživářské experimenty a neoddiskutovatelně nastává čas konzultace s veterinárním lékařem.

Asi všem je známé to nejzákladnější rozdělení krmiv, ale opakování je matka moudrosti, takže hurá do toho.

krmiva průmyslově vyráběná – ať již suchá, či konzervovaná apod. Jedná se povětšinou o kompletní krmiva (jak tvrdí výrobci), což znamená, že je zde již namícháno v nejrůznějších poměrech jak masíko, vnitřnosti, tak zelenina, ovoce, obiloviny a minerální či vitaminové doplňky apod. Ale vyrábí se i doplňková krmiva, která se přidávají k doma připravenému základu.

Výhody: nakrmeno během chviličky, při volbě správného výrobce záruka vyváženosti, snadná skladovatelnost, jednoduché dávkování

Nevýhody: u suchých krmiv pes nemá po nakrmení okamžitý pocit sytosti. Stále stejná skladba často vede k poněkud přecitlivělému zažívání. Nezřídka poněkud nižší chutnost, nejsou-li použita umělá dochucovadla.

  1. strava doma připravovaná – kterážto se dá ještě rozdělit na tepelně upravenou a syrovou

Výhody: víte přesně, co psu dáváte. Snadno se přizpůsobíte chuti i momentální potřebě. strávníka. Chuťově atraktivní, dobře stravitelná . Ukojení pocitu hladu během krmení.

Nevýhody: časová náročnost (obzvláště u vařené stravy), větší nároky na skladování, nutno více přemýšlet o použitých surovinách.

Přihlédneme-li k rizikům, která jednotlivé způsoby krmení mohou přinést, pak jsou myslím celkem vyrovnaná. Vařená strava nejsnáze podlehne zkáze (kvasné procesy apod.), a to především v létě, což může vést k značným zažívacím problémům. Vaření také nemusí prospívat mnoha důležitým složkám, které v sobě ten který komponent skrývá. U syrových krmiv (hlavně živočišného původu) nelze přehlédnout možnost přenosu např. parazitárních či bakteriálních onemocnění. U průmyslově vyráběných krmiv může během výroby či skladování dojít ke kontaminaci krmiva mykotoxiny, toxinogenními plísněmi apod. Tyto látky mohou vést taktéž k velmi vážným problémům. Zkrátka život sám o sobě je riziko a nic není stoprocentně bezpečné – ani jídlo.

Jakou formu výživy pro vašeho miláčka zvolíte je samozřejmě na vás. Následující díly by měly být spíše vodítkem, která surovina v sobě nese jaká pozitiva, či negativa. I když jako vše, i toto je relativní, neboť co chutná a dělá dobře jednomu, nemusí nutně vyhovovat druhému, a tak je k tomu také nutno přistupovat. Zatímco většina mé rodiny naprosto nadšeně vítá odér olomouckých tvarůžků a s obrovskou chutí je konzumují, já prchám v dál, protože pach týden zdechlého kojota je pro mne výrazně přijatelnější a jsem přesvědčená, že po pozření téhle „věci“ bych zaručeně zhynula v křečích.

A o čem tedy příště? No přece o masíčku.