Když se vlije energie!

 

Už pár měsíců si tady povídáme, co vlastně lze narvat do psích mističek potažmo tlamiček, ale v podstatě jsme si zatím neřekli proč. No, můžete celkem logicky namítnout, že jíst se prostě musí a rozhodně budete mít pravdu. Přesto moudré hlavy definovaly, proč že se musí naplnit v pravidelných intervalech břich.:

  1. Aby mohl organismus vyvíjet pohyb, produkovat teplo, či jinak „mrhat“ energií
  2. Neb je třeba růst, obnovovat všeliké funkce a také se reprodukovat (což je v podstatě jakýsi nadstandard a má-li tělo málo energie, tohle jsou první věci, kterým je zatržen další přísun).

To, co vlastně zajišťuje naplnění požadavků obou výše popsaných bodů, se nazývá živiny. A co že jsou to vlastně ty živiny? To je celkem jednoduché – bílkoviny, cukry, tuky, minerální látky a vitamíny. V podstatě vše o čem jsme si už dříve více či méně vyprávěli. Ovšem zapomenout nesmíme ani na vodu, protože ta je hned po dýchání tím nejdůležitějším elementem, který udržuje tělo v chodu, ale to je asi každému jasné. Zpět k energii. Ta je tou nejzákladnější položkou když se počítá, kolik by měl ten který hafan zbaštit. Jednotkou byla kalorie (cal) resp. kilokalorie (kcal), ale tak nějak postupně vyšla z módy a ke slovu se dostal  joul (J) tedy spíše kilojoul (kJ). Pro „větší přehlednost“ se dodnes používají obě jednotky, takže je dobré vědět, že 1kcal je stejně jako 4,2 kJ, takže jak je asi jasné, má-li něco 1000 kcal, pak je to totéž, jako 4200 kJ.

Dostat energii z potravy není žádná legrace, ale pěkně složitý chemický proces, který díky enzymům hezky pomalu doluje z každého pozřeného sousta to, co tělo potřebuje. Ale protože živý organismus je plýtval z podstaty, vždy je část pozřené energie vymetena z těla ven, aniž by byla zužitkována. Proto se dělí na tři veledůležité skupiny.

Základem je tzv. brutto energie (BE), což je veškerá obsažená v dané poživatině. Měří se celkem prostě během spalování v čistém kyslíku.  Ale to vám může být fuk. Každopádně je to jen informace, která ovšem z výživového hlediska nemá zase takový význam, jak by se mohlo zdát. Ono totiž není nejdůležitější, kolik energie je v tom či onom papáníčku, ale to, kolik z ní je tvor schopen strávit. A tím jsme se naprosto nenápadně dostali ke stravitelné energii (SE), což je brutto energie mínus ta, která odejde z těla pomocí bobků i bobečků.  Jenže ani to nestačí k dokonalému obrázku, proto tady máme ještě tzv. metabolizovatelnou energii (ME) která se spočítá ze stravitelné energie od níž ještě odečteme tu, která plynule odteče i s močí. Asi každému je jasné, že právě ta třetí, je tou nejdůležitější položkou, která má nejvyšší vypovídající hodnotu. SE i ME jsou naprosto závislé na druhu a kategorii strávníka. Je jasné, že metabolizovatelná energie z kusu točeného salámu bude daleko nižší u rozkošné ovečky než u veselého sousedovic kokříka. Ovšem situace se jednoznačně obrátí, předložíte-li oběma náruč sena. Při zjišťování jakékoli energie se bez laboratoře neobejdete a u ME ani bez celkem velkého vzorku zvířat stejného druhu. Jenže celá tahle „legrace“ stojí spoustu peněz a bez skvěle vybavené laboratoře se prostě neobejdete. No a řekněme si upřímně – kdo to dnes má? Obzvláště oboje najednou…

Proto přišly moudré hlavy s něčím, co se nazývá metabolická rovnice. To je rovnice, která celkem přesně odhaduje množství metabolizovatelné energie z té které poživatiny – samozřejmě s přihlédnutím k původu. Asi každému je jasné, že těžko počítat v krmné dávce pro našeho monstrózního dogáče  s bílkovinou z pšenice stejně jako z kusu flákoty. Ale to už říká zdravý rozum a ten zaručeně všichni máme ;).

Rovnice pro výpočet metabolizovatelné energie na 100 g sušiny krmiva:

ME (kJ) = B*14,7 + T*35,7 + Sa*14,7

A protože jsem hodná, tak abyste nemuseli převádět calorie na jouly a obráceně, přidávám i druhu variantu:

ME (kcal) = B*3,5 + T*8,5 + Sa*3,5

Přičemž B znamená bílkovinu, T tuk a Sa (kupodivu) sacharidy. Aby to nebylo tak jednoduché, jistě jste si všimli, že je počítáno se sušinou. Takže další vysvětlování, co že je to vlastně ta sušina (i když už jsme si to jednou říkali, ale abyste nemuseli hledat). Vezmu li kus králičího stehýnka, kde je obsah sušiny dejme tomu 25 % pak je jasné, že celých 75% je voda. Proto když vím, že ve 100g sušiny je např. 676 kJ (resp. 161 kcal), pak chci-li do chlupáče dostat takové množství energie, musím mu předhodit celých 400 g skutečné flákoty. Obdobně se musíte pořádně podívat, zda uváděné množství bílkovin, tuků a sacharidů je uváděno v sušině, protože pokud ne a vy si budete chtít doma z dlouhé chvíle spočítat metabolickou rovnici, nezbude vám, nežli vše hezky na sušinu převést. Prima počítání… Není celkem problém, sehnat údaje o energii potřebné pro tu kterou velikost či věkovou a pracovní kategorii. Jenže nic není jen černé a bílé. Vše jsou jen průměrné hodnoty, které platí pro průměrnou populaci, ale problém je, že opravdový průměr je paradoxně celkem vzácný. Nervóznější hafan má vyšší potřebu energie než flegmatik, který nezřídka potřebuje daleko méně, než  uvádí norma. Rozdíl je, zda pesan spí doma na gaučí, nebo si v třeskuté zimě hrabe pelech ve sněhu.  Také jinak musíte krmit dostihového chrta a jinak seveřana startujícího v longu. Prostě do hry vstupuje nemalou měrou vedle norem, tabulek a výpočtů také zdraví rozum a kritické oko majitelovo, který by měl být schopen odhadnout, zda se jeho pes náhodou postupně nemění v obézní prasátko, či zda jím proklamovaná sportovní kondice už nehraničí s podvýživou.