Hele děcka, to je pecka!

 

Tedy chtěla jsem říci peckovina, resp. peckoviny. Kdo by neznal většinou nesmírně lahodnou dužninu různých tvarů a velikostí, která elegantně obaluje nestravitelnou a pekelně tvrdou pecku. A že jich naše sady a zahrady nabízí pěkných pár druhů.

Začnu u fialového zlata, které je mému srdci velice blízké, a to u švestiček. Přestože já je mám nejraději obalené kynutým těstem ve formě klasických buchet a v zimě nepohrdnu ani destilovanou formou, vám radím předložit je ve formě syrové a raději bez pecek. I když ze zkušenosti mohu říci, že v době zrání švestek se naši psi žádným vypeckováváním nezdržují a to jich nezbaští zrovna málo (ani nedbají na mou hrůzu, že si peckami ucpou střeva). Ale vraťme se k tomu, co mohou nutričně nabídnout. Hned na začátku musím zdůraznit, že obsahují opravdu spoustu cukru (glukozu a sacharozu), který je sice stravitelnější než náš rafinovaný, ale pokud váš hafan začne tomuto ovoci vášnivě holdovat, může během relativně krátké doby významně začít připomínat vepříka před porážkou. Ovšem ve švestkách krom cukru najdeme ještě spoustu prima věcí. Mají sice trošku méně vitaminu C (ale my už víme, že tenhle vitamín si oproti člověku pes dokáže vytvářet sám, proto pro něho není tak důležitý jako pro nás), zato oplývají vitaminy skupiny B (hlavně B1, B2 a B6), H a E; z minerálů draslík, fosfor, železo, hořčík, vápník, síru a zinek. Svým složením vysloveně svědčí krvetvorbě a prokazatelně utužují nervy, podporují paměť a zvyšují odolnost proti stresu. Krom toho v nich najdeme spoustu vlákniny (hlavně v sušených), což zalichotí střívkům. Ale pozor – mají silně projímavý účinek, takže s množstvím opatrně, abyste nestrávili noc běháním po parku. Pochlubit se také mohou prokázanými antioxidačními účinky a působí příznivě při krvácivých stavech (např. když vašemu chlupáči teče krev z dásní při kontaktu s čímkoli hrubším). Ve slupkách najdeme antokyan, což je látka, která dává tomuto ovoci jeho typickou barvu a konzumenta pomáhá chránit před rakovinou, kardiovaskulárními problémy a podporuje produkci inzulínu. Také ledviny si budou spokojeně vrnět. Když mluvíme o švestkách, nemůžeme zapomenout na slívy, ale protože jde vlastně o totéž (jen slívy mají jiný tvar a nejdou od pecek), tak se nijak rozepisovat nebudu. Do rodiny také patří renklódy (známé spíš jako ryngle), mirabelky (špendlíky), pološvestky a blumy. Mají podobné složení jako dvě již jmenované sestřenky, ale mívají ještě vyšší obsah cukru. Vymykají se jen trnky, které jsou trpčí, a jejich chuťová atraktivita pro psí tlamajznu bude asi výrazně nižší.

Do stejné rodinky jako výše jmenované „šišoplody“ patří také třešně. Je celkem známo, že čím tmavší, tím vyšší obsah zdraví prospěšných látek – hořčíku, železa, fosforu, zinku, boru, vápníku, draslíku a křemíku. Z vitaminů A, P, C, E i B. Svědčí krvetvorbě, játrům i ledvinám. Opět zde najdeme antokyan se všemi jeho pozitivy. Specielně bych chtěla vypíchnout celkem vysoký obsah jódu. V našich končinách je téhle látky jak známo celkem nedostatek, a když chybí, hrozí problémy se štítnou žlázou. A taková štítná žláza, to je veledůležitá věc. Pokud nefunguje tak jak má (k čemuž právě nutně potřebuje výše zmiňovaný jód), mohl by se z vašeho rozkošného pesánka stát kretén (to je prosím lékařský termín, nikoli nadávka) s krkem holuba voláče (no fešák k pohledání). Jinak třešinky pomáhají při zácpách a chudokrevnosti. Jen zase ty pecky…, těch kdyby nebylo.

 

Za ručku s nimi běží poněkud trpčí višně. Jejich hlavní devizou je obsah minerálů (vápník, železo, draslík, hořčík, mangan, bór, zinek, fosfor a stejně jako u třešní tolik potřebný jod) a ovocných kyselin (jablečné, citronové, jantarové a salicylové), které pomáhají dobrému zažívání a hlídají střeva, aby nezlenivěla. Posilování krevních kapilár, protizánětlivé účinky a dokonce chytrými články uváděnou pomoc při bolestech páteře (ale to vážně netuším proč a  jak), berte jako příjemný bonus.

A teď hupky dupky na slunnou Moravu za jejími skvělými sametovými meruňkami. Chlubit se mohou hlavně vysokým obsahem vitaminu B a beta-karotenu, díky němuž má skvělé antioxidační účinky a pozitivní vliv na imunitu. Spousta draslíku, hořčíku, síry, křemíku a také mědi oproti nízké hladině sodíku. Meruňkám se přisuzují omlazující účinky, a co víc, prý podporují něžné city a libido. Krom toho mají pozitivní dopad na oči, kůži i srst či astma.

 

Větší a poněkud osrstěnější broskve (plus jejich holá verze známá jako nektarinky) jsou vyhlášené svým uklidňujícím účinkem. Pokud vašeho miláčka rozhazuje procesí řemeslníků rotujících bytem při výměně oken a ničících poslední zbytky zdravého rozumu kvílivým zvukem vrtačky, zkuste se s ním podělit o tohle sladké pohlazení, třeba to trochu utiší jeho rozjitřené nervíky. Příjemný obsah draslíku, fosforu, hořčíku železa a zinku, doplněné o kyselinu listovou působí příznivě na ledviny a střeva (mírné projímadlo, pokud jich vaše čivava nesežere půl kila, protože pak už se o čemkoli „mírném“ bude dát hovořit jen stěží).

Ale pozor, zatímco plody jsou v rozumné míře zdraví prospěšné, listy a stonky třešní, meruněk apod. jsou pro naše zlatíčka jedovatá, a pokud by jich náhodou zbaštil povícero (nevím proč by to dělal, ale znáte to, psi mají různé nápady), mohl by si přivodit slušnou otravu stejně jako u rozdrcených nebo rozkousaných pecek.

 

I tahle skupina má své exoty (myslím tím domácí produkci, protože k výpěstkům skutečně exotických krajin se dostaneme v samostatné kapitole). Oba následně jmenované keře jsou dnes pěstovány hlavně pro okrasu, ale jeden nikdy neví, třeba vás přemůže chuť ochutnat to, co na nich vyroste.

 

Plody dřínu obecného a lékařského, tzv. dřínky, jsou červené nebo žluté, nevelké peckovice (cca 1,5 cm). Obvykle bývají kyselé až sladkokyselé, obsahují vysoké množství vitaminu C a jsou známy svými lěčivými účinky (oblíbené hlavně v tradiční čínské medicíně). Zabrat by mohly při jakýchkoli problémech s vyměšováním nejrůznějších tělních sekretů, jako jsou slinění, silné krvácení při hárání  i problémech s játry či ledvinami. Pokud se do tohohle experimentu hodláte pustit, tak prosím s rozumem – i přírodní lék je lék a předávkovat se dá všechno!

Jeho sestra svída už nebudí takové nadšení. Jedlé plody se dají sklidit se svídy japonské. Trochu se podobají jahodám a mají tuhou slupku. Ovšem dužina pod ní je prý krémovité konzistence a chutí má připomínat banán. Používá se proti průjmům. Toliko moudré zdroje. Za sebe mohu napsat, že se do pokusů s těmito exoty pouštět nehodlámJ.

A co příště? No přece bobulky!

P.V.