Exotika pro hafíka!

 

Minule jsme statečně opustili české sady, zahrady i lesy, a dnes se vydáme za vůní dálek. Exotické ovoce je na našich stolech doma už pěkných pár let, a jeho sortiment se neustále rozrůstá. Nevím jak vy, ale já když procházím oddělením ovoce a zeleniny v některých supermarketech, připadám si jako naprostý buran, který by měl sebou nosit atlas exotických rostlin, protože u poloviny nabízeného zboží horko těžko luštím název natož, abych tušila, k čemu je to vlastně dobré.  A když už jsem v něm listovala, mrkla jsem se i za vás.

Ale začneme klasikou, kterou zná každý z nás už od útlého dětství, a to citrusy. Nelze asi začít jinak než vlajkonošem celé skupiny, citronem. Tahle žlutá věcička oplývá (jak je všeobecně známo) vysokým obsahem vitaminu C, ale vedle něho obsahuje ještě bioflavonoidy, pektin, vonné silice, provitamin A, vitamin B, ale také vápníkdraslíkfosforhořčíkželezo, zinek atd. To zní určitě skvěle, takže kde je problém? Právě v jeho vysokém obsahu kyselin, které mohou způsobit bouři v citlivějším žaludku a stejně snadno vyvolat alergickou reakci, proto s tímhle žlutým pokladem (stejně jako s ostatními citrusy) nad psí miskou prosím zacházet s rozumem. Za citronem hned logicky následují limety, což je v podstatě jen prťavější a zelenější verze citronu (alespoň co se živin týče).

O dost sladší a tudíž k přímé konzumaci častěji používané jsou pomeranče. Výborný zdroj vitaminu C, B, kyseliny listové, hořčíku a pektinu.  Vítán je také vysoký obsah vlákniny i antioxidační účinky. Pokud bychom ho chtěli pesanům nabídnout, vybereme hezky zralý, až přezrálý, a zbavíme ho „chemické“ slupky. Rozhodně u pomeranče najdete více chlupatých fanoušků než v případě citronu, ale i tak s ním zacházíme opatrně, pokud na jeho konzumaci není strávník zvyklý.

Chuťově nápadný je rozhodně grapefruit. O jeho účincích na spalování tuků si můžeme přečíst v každém časopise pro dámy, ale rozhodně bychom neměli přehlédnout ani jeho silně antioxidační účinky a veskrze pozitivní vliv na pomalu chátrající tělesnou stránku diabetiků. Také onkologičtí pacienti by si tohle ovoce měli zařadit do jídelníčku (resp. páníček či panička by ho tam měli zařadit).  Krom obligátního vitaminu C se v něm dopátráme také vitaminu  A, B komplexu, E a K; kyselinu citrónovou, přírodní cukry, esenciální oleje, vápník, kyselinu listovou, fosfor, draslík, flavonoidy a glucarates. Obzvláště v růžových resp. červených plodech najdeme spoustu lykopenu, který je velmi účinným antioxidantem. Ale stále platí – piánko, aby se vám brouček neopupínkoval.

I citrusy mají své křížence, takže mix pomeranče a grapefruitu dostal roztomilý název pomelo, spojil v sobě to dobré z obou rodičů (jak už to tak u bastardů bývá), a vy se o něj můžete dnes rozdělit. Jen je třeba zbavit dužinu všech slupek a slupiček, což může být poněkud otravné, ale díky méně hořké příchuti by mohl najít vetší počet chlupáčů, kterým zachutná, než tatíček grep.

Všeobecně známé, slaďoučké mandarinky v sobě skrývají vitaminy C, B1, B2 a B3; kyselinu listovou a beta-karoten, draslík i hořčík a pektin. Vedle kašlíku tak mohou prospět i pocuchané nervové soustavě a zlenivělým střevům.

Oproti výše jmenovaným, následující dva zástupce téhle „Céčkem“ nadupané skupinky asi potkáme jen zřídka.

Kumqat je často nazýván jako trpasličí mandarinka, ale oproti ní se dá vesele konzumovat i se slupkou (bývá ovšem hodně aromatický).  Chutí tápe někde mezi citronem a mandarinkou. Živiny v něm obsažené se příliš neliší od známější přízně.

Další „podivností“ (alespoň z našeho středoevropského pohledu) je určitě cedrát. Vypadá trochu jako citron a voní cedrově, proto ten zvláštní název. Pokud byste jej chtěli zkusit, pak vězte, že se špatně loupe a bílé pletivo nacházející se pod slupkou může zabrat až 70 % z plodu. Ovšem doškrábeme-li se až na dužninu, najdeme v ní vitamin C, pektin, vlákninu i sacharidy. Zužitkovat se dá skoro všechno, své uplatnění najde od trávicích potíží, přes játra, nervy až po rýmu. U nás se dá většinou sehnat ve formě kandovaného ovoce, což můžete z psího jídelníčku s klidným srdcem vynechat.

Nebyla by exotika exotikou, pokud bychom zapomněli na banán.  Samozřejmě, že s citrusy má z hlediska biologického členění společné maximálně umístění v míse na ovoce, ale uznejte, že mu to třeba s pomerančem úžasně ladí. Každopádně banán má pro nás spoustu zajímavých vlastností. Například je oproti citrusům sytý, čehož lze využít např. při různých dietách, u starých psů i štěňat; vláknina rozhýbe zažívání, obsah tryptofanu pomůže depresistům. Nezanedbatelný je také obsah vitaminů A, B-komlexu, C, E i K. Z minerálů draslík, vápník, hořčík, zinek a fosfor, selen či měď. Nízký obsah sodíku je dobrou zprávou pro kardiaky. Říká se, že má dobrý vliv na paměť, ale i na svaly a klouby. Velkou výhodou banánu je jeho atraktivní chuť, a díky tomu i větší šance, že svého psa pro tuhle žlutou, mazlavou věc dokážete nadchnout a oživíte mu jídelníček. Také jsem se snad ještě nesetkala s alergií na tuhle plodinu. Za sebe mohu říci, že oproti citrusům, banány celá smečka ochotně v miskách akceptuje.

Tak první dva regály máme za sebou, ale ještě spousta nám jich zbývá. Takže příště zase v teplých krajích.