Bděte, ale nezblbněte!

Náš seriál o krmení se chýlí ke konci. Nic netrvá přece věčně, a byť je paleta surovin bohatá, není nevyčerpatelná. Je sice ještě spousta dalších informací o výživě psů, ale popravdě – většina je pro normální uživatele k ničemu, případně totálně nesrozumitelná, takže škoda papíru (nebo místa na webových).
V tomto závěrečném dílu si dovolím zahrnout vás vlastními názory a pohledy na věc, neb oproti spoustě jiných nejsem svazována žádnými sponzory, zaměstnavateli a jinými zběsilostmi, které by omezovali můj názorový rozlet.
V poslední době se značně vyhrocuje boj mezi tzv. „granuláři“ a „Barfaři“. Z podstaty nesnáším militantní názory jakéhokoli charakteru a nutno říci, že tady už je to na hraně a to prosím na obou stranách. O co jde? No o to, co hýbe světem od počátku lidského bytí – finanční profit na jedné straně a pocit vlastní ultradokonalosti na straně druhé. Ale hezky od začátku. Pes domácí je zvíře v podstatě líné, povalečské a v drtivé většině nepodávající žádné extra výkony. Už slyším, jak mi oponujete, že se psem cvičíte tisíce věcí a je děsně pracovní, ale věřte mi, skutečná zátěž vypadá jinak. To že spousta majitelů psů dokáže psa totálně udeptat (hlavně psychicky) svou rádoby skvělou péčí je věc jiná. Existuje celkem rozsáhlý obor výživy hospodářských zvířat, protože tady se řeší skutečně vysoce užitková zvířata, jejichž výkon je na hranici fyziologických možností. To je celkem pochopitelné, už proto, že je zde jasná ekonomická návratnost investicí vložených do nejrůznějších výzkumů a průzkumů. Tady totiž, víc než kdekoli jinde, platí rčení „Dej krávě do držky a ona ti dá do dížky“, takže finance vložené do žlabu se vrátí ve formě zpeněžitelného tovaru, jakým je mléko či lahodné masíčko. Nabízí se otázka, proč něco takového dělat u psů? No jednoduše proto, že to je EKONOMICKÉ!! Ovšem tím přínosem není jakýkoli „sežratelný“ produkt, ale zoufalá snaha majitelů psů být dokonalým ba ještě dokonalejším a poskytnout svému svěřenci to „ nej“ nezřídka bez ohledu na cenu (a zdravý rozum), případně maximálně si usnadnit soužití s tou chlupatou příšerou, která ječí na dvoře a neustále likviduje okrasnou zahradu. A čím více se jako výrobce zaštítíte výzkumy a odborníky, tím větší máte šanci na odbyt, což samozřejmě v důsledku přináší co? No zisk, samozřejmě. A nedělejte si iluze, že teď mluvím jen o výrobcích granulí – dnes tolik populární BARF je již taky slušně vydělávající značkou, na níž se živí (či úspěšně přiživuje) nemálo firem i jednotlivců. Jojo, peníze hýbou světem a díky až patologické lásce lidí k chlupatým mazlíčkům je právě prostředí okolo psů i koček mimořádně výnosným byznysem. Rozhodně tím nechci říci, že by se výživě psů neměl věnovat seriozní výzkum. Přeci jen je to tvor nám blízký a bylo by dobré vědět, jak s ním slušně zacházet, ale vzhledem k tomu, že se nedostávají peníze na pro lidstvo důležitější výzkumy, je celkem pochopitelné, že se nikdo příliš nehrne do financování v podstatě „podružné“ vědy. Ale kdo ví, třeba se zablýská na lepší časy. Každopádně současná realita je, jaká je – kdo maže ten jede a když maže, pak samozřejmě udává směr, kterým se ta která cesta bude ubírat. Existují výzkumná centra, která se touto problematikou seriozně zabývají, ale jak jsem již řekla, jejich financování je v rukou velkých společností produkujících  psí papáníčko v nejrůznějších podobách, takže mezi kynologickou veřejnost se dostanou v podstatě jen ty výstupy, které se mecenášům hodí do výrobního programu. Ale zpět ke krmení.

Nikdo nepochybuje o tom, že běžně doma chovaní koně, ovce, kozy i kravky (u nichž nechceme produkci 40 litrů mléka denně) lze bez problémů uživit na zelené travičce (nahrazené v zimě senem) s občasným přídavkem šrotu a nějakým tím minerálně-slaným lízátkem. Vyženete-li vaší Straku na pastvu za barák, nikdo si nebude povýšeně ťukat na čelo a apelovat na vás, abyste jí předložili nějakou ultra vyváženou a megakoncentrovanou poživatinu, neb jinak jste nezodpovědný majitel pohybující se na hranici týrání nebohého zvířete. V naprostém kontrastu je snaha výrobců kompletních krmiv pro tzv. „pet“ zvířata. Je až s podivem, jak se nás, (evidentně mentálně retardované majitele psů) pokouší přesvědčit (a přiznejme si, celkem úspěšně), že pes nedokáže žít bez jejich dokonale vyvážených výrobků. Napadne-li vás taková zhůvěřilost, že snad seběhnete ze správné cesty a dáte vašemu psu kus flákoty, pak mu jisto jistě oleze srst, přestane se množit, aby v konečné fázi zhynul bídnou smrtí o minimálně 10 let dříve, než bylo nutno. Již několikrát jsem měla tu čest slyšet názory i veterinářů, že nelze psa uživit bez kompletní, průmyslově vyráběné stravy. Co tedy dělalo nebohé lidstvo se svými psy trapných 10 tisíc let (nebo víc, čert ví, co zase kdo kdy vyzkoumá a objeví), které uběhly od domestikace až do chvíle, kdy tovární halu opustili první suchary obsahující sušenou krev a šrot. Za 20 let, co se aktivně věnuji kynologii, se „vyváženost“ měnila jako dubnové počasí – tu byla TOP soja, tu kuře, tu hodně tuku ondy skoro žádný; poměry rostlinek a zvířátek také lítají jak zdivočelá včela, podle toho, co je zrovna „vyzkoumáno“. A vyzkoumáno je nezřídka to, co se zrovna hodí a co zákazník žádá. Co je psáno, je dáno a kdo nekrmí psa kvalitními granulemi, ten ho dostatečně nemiluje. Dealeři granulí věnují nemálo času přesvědčováním kynologické veřejnosti o nenahraditelnosti jejich produktů a jakýkoli jiný způsob krmení nazývají alternativním – ale z logiky věci, přeci právě granule jsou tou alternativou, neboť jsou jasnou náhradou původního a po stovky (ne-li tisíce) let celkem stabilnímu psímu jídelníčku. Zdá se, že v poslední době tlak „granulářů“ stoupá, což značí, že se evidentně cítí ohroženi druhou skupinou tzv. Barfařů.

BARF je dnes druhý extrém, který z původní, myslím dobré myšlenky přerostl v jiný druh výživové „hysterie“. Staví na tom, že předkem psa je vlk a snaží se vrátit čas – ale dle svého! Vidět v pekingském palácovém psíku vlka je hodno fantasie Antoni Gaudiho, ale budiž. Ovšem nikdo nebere v potaz, že drtivou většinu společného soužití člověka a psa, bylo lidstvo „stiženo“ zemědělstvím a 90% veškeré stravy tvořilo rostlinstvo (ne že by to na lidstvu nezanechalo negativní stopu, ale to je už jiné povídání). Průměrně moudrý člověk si snadno odvodí, že jen těžko pes těch X tisíc let baštil maso, zatímco se jeho páníček cpal obilnýma plackami. Maso je rozhodně velmi přirozenou a dobrou komoditou do psích mističek, ovšem je tak nějak počítáno s masem, které už člověk nebaští s takovou chutí jako dobrý bifteček.  On totiž i ten vlk upředností menší kořist, kde se méně nadře a také je menší riziko že bude trknut či nakopnut a potažmo vážně zraněn, takže má-li si vybrat mezi statnou laní (a její krásně masitou kýtičkou) nebo zajícem (kterého sežere i s chlupať), pak bere zajocha ( i s „nechutnostmi“ jako jsou kosti, střeva, kůže atd.). Jenže BARFISTÉ nezřídka pojali věc do extrému, takže když maso pak nejlépe z kýty, obiloviny všeho druhu jsou takřka vražda a granule jsou jed! Dozvíte se „úžasnosti“ typu, že dostane-li pes zelené držťky, pak už není vhodná další zelenina, neb ji tato velmi aromatická poživatina již obsahuje (nevadí, že je to asi stejné prohlášení, jako že není nutno sypat substrát do květináče – stačí si nad ním omýt ruce ušpiněné ze zahrady). Vysoce přirozená krmná dávka je vyvažována všemožnými doplňky, vitamíny, oleji a tolik oblíbeným hydrolyzovaným kolagenem (na to, že jde jen o uměle nabobtnalé, usušené a rozemleté kůže je to velmi vznosný název), takže se do misek přirozeně sypou spousty úžasně přírodně chemických vymožeností. Ti zdatnější počítají nejrůznější rovnice (u dětí by je to ani nenapadlo, ale když jde o psa, pak je třeba vědecký přístup)a tráví večery s nutričními tabulkami pod polštářem, ti méně zdatní se chytají každého, kdo se jen trochu tváří že věci rozumí a nadšeně kopírují recepty, nakupují přísady a klepou se strachy, zda nedali moc švestiček, či příliš malou kost. Kdo krmí granule, rozhodně svého psa dostatečně nemiluje. Že už jste tu větu slyšeli resp. četli? Ano, v tom tkví právě onen extremismus obou skupin – nejste-li jejich přiznivce, svého psa dostatečně nezbožňujete!  A když dojdou argumenty, pak se obě party uchylují k něčemu hmatatelnému, proto je dnes hlavním ukazatelem zdravé výživy správně tvarovaná i aromatizované „hovínko“ a přítomnost či nepřítomnost pšouků i ticháčků. Obě skupiny se střídavě omlouvají svým psů – garnuláři za „děsivé období na nevyváženém mase“ a barbaři „za období, kdy svému psu zatěžovali trávení hnusem granulovým“.  Obě skupiny také shodně tvrdí, že v tom minulém období byl jejich pes hubený, bez lesku, s problémy se srstí a všichni zahraniční konkurenti jim ve výstavním kruhu dávali „na frak“, protože prostě byli úžasně krmeni. Jo, pak se v tom čuník vyznej!

Vedle dvou výše jmenovaných existuje nemalá skupina lidí, kteří krmí svého psa systémem „vše v akci“ a je až k neuvěření, že i na jejích pytlích je napsáno „kompletní“ nebo „nutričně vyvážená“. A ještě zajímavější je, že tito lidé nezřídka mají psy ve skvělé kondici a pravidelně odchovávají silné a vyrovnané vrhy.  Ale to samozřejmě není nabádání k tomu, abyste vyrazili do nejbližšího supermarketu pro nějaký ten „tvarovaný šrot“. On totiž takové propady ve výživě zmákne jen pes se skvělou genetickou výbavou, což bohužel není zrovna nejsilnější stránka mnoha plemen.  No a pak je skupina pejskařů, kteří krmí dle svého rozumu, případně rodinných zkušeností, nikomu nic necpou, ale také netvrdí, že ti ostatní krmí blbě a s úsměvem z povzdálí pozorují barfo-granulové války. Co z výše napsaného plyne? Že pes je tvor vysoce variabilní (vezměte jen rozdíl čivava* německá doga, anglický buldog * greyhound) a přežije takřka vše, včetně nejrůznějších výživářských módních trendů.  To je jeho (a potažmo i naše)veliké štěstí.

Pokud vás zajímá, co žere naše smečka, pak vězte, že před mnoha lety začala na smrdutém, vařeném mase ze Svazarmu, pak strávila 8 let na granulích (a nebyly to neúspěšné roky), aby se znovu vrátila k masu, byť tentokráte syrovému. Na maso jsem přešla v době, kdy o BARF tady málokdo co tušil a nekrmit co nejdražší granule bylo hrubě „mimo“. Také jsem si párkrát za to vyslechla své, proto s nemalým uspokojením sleduji, jak stejní lidé, kteří mi tenkráte „domlouvali“, jak jsem nezodpovědná, dnes hrdě píší na své webové stránky BARF. Jo, všeho do času – móda je mrcha a prodat štěňata se musí J. U nás doma prostě jede krmné maso, občas nějaká ta vepřová nožka či nedorostlé kuře plus vločky a další věci, které mi přijdou pod ruku. Dnes se nepřikláním ani ke granulářům, ani extrémním barfařům – vše má své a já hlasuji pro zdravý rozum. Takže, nechť vaši drahoušci prospívají s masem, konzervu či kopkou granulí v míse a prosím BDĚTE, ALE NEZBLBNĚTE!